Ragby má své kouzlo i v malých federacích

Ragby má své kouzlo i v malých federacích

Měli jsme tedy možnost poznat ragby z těch nižších pater. Utkání se hrálo v Zenici, která je baštou bosenského ragby to zde založil nám všem známý Kapetanovič, který s místním klubem Čelik získal řadu titulů a navštívil s ním, také tehdejší Československo. Protože v Zenici není letiště přistáli jsme v Sarajevu, které je vzdálené cca 65 km od Zenice. Na letišti nás očekával prezident Čeliku, který byl tak laskavý a provedl nás po Sarajevu. Město hrozně utrpělo vleklou válkou se Srby a na každém rohu je to dodnes vidět.

Prohlídka Sarajeva
Sarajevo je směsicí různých slohů, staré město s pevností a  krásnou, ale vypálenou knihovnou, panelovým dědictvím panování komunistů a současnou moderní výstavbou mrakodrapů. Prolínají se zde také různá náboženství, která v současné mírové době, vedle sebe bez problémů vegetují. Nejvíc je tu muslimů a proto je tu také řada mešit, vedle jsou křesťanské chrámy, židovské synagogy i pravoslavné kostely. Nejsmutnější je pohled na ohromnou stráň, rozdělenou na bílé hroby muslimů a černé těch ostatních. Každá rodina v Bosně je tou nesmyslnou válkou těžce postižena. Na pěší zóně si můžete zakoupit mnoho suvenýrů vyrobených z nábojnic všech ráží. Od tužek až po velké vázy a kafemlejnky.

Čevabčiči se zapíjí v sarajevské  hospodě jogurtem
Během procházky po městě nás náš průvodce pozval na místní specialitu čevabčiči. Ty se podávají v jejich typickém chlebu s cibulí a protože jsou to muslimové nepijí k tomu alkohol , ale kyselý jogurt. Bylo to dobré, ale představa hospody kde se pije jogurt je pro nás trochu bizardní.
Po ochutnávce v čevabčičárně jsme nasedli do auta a odjeli směr Zenica. Bosna je opravdu krásná země. Divoká řeka Bosna je lemovaná krásnými horami, které dosahují až 2 000 metrů. V roce 1984 se zde konala zimní Olympiáda. Bohužel  jsou zde stále vidět rozstřílené a rozbořené budovy, nebo rozestavěné domy, které asi nikdo nikdy nedokončí. Po cestě jsme minuli obrovské povrchové doly, kde prý jsou zásoby ještě na mnoho let. Kuriozitou je, že místní obyvatelé na svých pozemcích kopou uhlí a v pytlích jej prodávají u silnice. Za zmínku také stojí skutečnost, že přímo u silnice ze země tryskají horké prameny, které podle slov našeho průvodce mají být léčivé. Co je však  překvapující, že se zatím nenašel nikdo, kdo by toho dovedl využít a vybudoval zde lázně.

Ragby z nižších pater
Do Zenici jsme přijeli v podvečer a šli jsme se hned podívat na stadion na kterém se utkání odehrálo. Byli jsme mile překvapeni. Městský stadion je velmi pěkný a využívají jej jak ragbisti tak atleti, kromě toho zde má místní klub k dispozici ještě jedno tréninkové hřiště v areálu stadionu.. Horší bylo, že byla velká zima – okolo nuly a začal padat sníh. Zenica je hezké město, které je také obklopeno horami a ty už byly celé bílé. Ubytovali jsme se v nedalekém hotelu a na společné večeři se zástupci Bosenské a Kyperské federace jsme prodiskutovali program zítřejšího zápasu. Ve vzájemné debatě vyšlo najevo, že podmínky pro ragby na Kypru jsou lepší než v Bosně, ale Bosňáci mají rozhodně větší vztah ke svému sportu. I v těch skromných poměrech (od IRB mají 12 000 euro) trénují 3 x týdně, hrají Balkánskou ligu, na cestovné si připlácejí a dresy jim většinou darují hráči, kteří hrají v zahraničí. Tito hráči pořádají každoročně letní stáž pro mladé adepty rugby za své peníze. Tomu říkám láska k rugby, všichni jsou poznamenání tou válkou a když s nimi mluvíš poznáš jakými jsou opravdovými vlastenci a srdcaři. Mluvil jsem jak s Željou Vidovičem, který hrál rváčka, tak Safetem Čerimem, který je trenér reprezentace a oba stále hezky vzpomínají na jejich sportovní kariéru, kterou  prožili v době války v našich klubech.  

Sněhem zapadané hřiště
Když jsem se probudil v den zápasu, nemohl jsem věřit svým očím. Padal sníh a všude bylo bílo. Po snídani jsme šli s Tomášem obhlídnout hřiště. Tady se tvrdě pracovalo a odstraňoval se sníh ze všech lajn, bylo jej minimálně 7 cm. K polednímu se naštěstí trochu oteplilo a přestalo padat. Výkop byl v 15,00 hodin a hřiště bylo jakž takž odklizené od sněhu, rozhodně se na něm dal odehrát zápas. Utkání bylo spíše bitva o každý metr, všichni hráči hráli s velkým nadšením, ale chybí jim zejména individuální technika, bohužel také znalost pravidel a základní poznatky o taktice.

Tomáš Tůma nařídil třicet trestných kopů
Litoval jsem Tomáše, který utkání řídil i v těch opravdu těžkých podmínkách s velkým přehledem. Na lajnách měl dva Bosňáky, kteří viděli chyby jen u Kypřanů a tak to neměl lehké, nakonec odpískal něco přes 30 TK, které rozdělil spravedlivě na obě strany. Oba kopáči však nebyli schopni proměnit ani ty nejlehčí kopy a tak poločas skončil 0 : 0. Ve druhé půli se kopáči přece jenom zlepšili a Bosna brzy vedla 6 : 0, nakonec ji to nebylo nic platné, protože Kypr byl přece jenom o něco lepší, bylo vidět že někteří hráči z Britských ostrovů, kteří za ně hrají mají více zkušeností a nakonec těsně vyhráli 8 : 6, když položili jednu pětku a proměnili jeden TK. Byl jsem opravdu rád, když Tomáš odpískal konec, byl jsem úplně zmrzlý a měl jsem co dělat, abych vyplnil zápis o utkání. Pro Bosnu to byla velká rána, protože to bylo utkání o první místo ve skupině a moc jim záleželo na tom, aby doma vyhráli. Pro zajímavost ve skupině ještě hraje Azerbejdžan, Slovensko a Monako.

Aláh při  třetím poločase nebyl v hospůdce  
Po utkání byl třetí poločas v takové malé hospůdce, kde muslimové zapomněli na své náboženství a s chutí popíjeli jejich“ nejlepší pivo“ na světě. Zazněly krátké proslovy, předaly se tradiční dárky, do své sbírky jsem dostal další kravatu tentokrát z Bosny, bylo to trochu smutné zjištění, že i taková malá federace má kravatu a my tento tradiční ragbyový suvenýr  nemáme již více jak dva roky. Všichni se pak odebrali společně slavit na diskotéku. V pět ráno jsme společně s rozjařenými Kypřany odjeli autobusem na letiště do Sarajeva. Odtud jsme se přes Vídeň  vrátili  šťastně domů s vědomím, že ragby je opravdu ten nejlepší sport a dobré kamarády ragbisty najdeš na celém světě. 

Mezititulky Ceskeragby.cz
Fotografii jsme převzali z  webu FIRA-AER.