Přípomeňme si legendárního ragbistu jeho vzpomínkovým vyprávěním o všech místech, kde ragbisté Pragy hráli a trénovali v minulém století. Vyprávění Zdeněk Záhořík poskytl do kapitoly Legendy vzpomínají uveřejněné v ročence klubu vydané v roce 2004.
„Radostně vpřed byl velký sportovním klub proslavený například veslařským oddílem. Ragbisté do tohoto klubu vstoupili v roce 1944. V roce 1945 jsme pak přešli do LTC Praha. Tento klub byl však po roce 1948 zrušen.. Našli jsme si sportovní klub, který byl při podniku Textilie Praha, ale odtud zase hodně mužů odešlo do strojírenských průmyslových podniků a tak nám bylo doporučeno, abychom si našli jiný podnikový sportovní klub než ten, kde pracovaly převážně jen ženy. Proto padlo rozhodnutí na Pragovku, kde později většina z nás také pracovala, “ vzpomínal jeden ze zakladatelů slavného ragbyového klubu Zdeněk Záhořík.
„Nejdříve jsme začali trénovat a hrát na sokolském stadiónu na Strahově. Teprve později jsme využívali hrací plochu Masarykova stadiónu, což je dnešní Rošického stadión, ale ve stejné době se hrálo i na vojenském stadiónu na hrací ploše, vedle současné nafukovací haly. Měli jsme na Strahově ukryté rozebírací ragbyové branky, které bylo možné používat na obou sportovištích. Další díl historie klubu se pojí se hřištěm ve Stromovce, které později získala Rudá Hvězda. V době, kdy jsme byli organizovaní pod hlavičkou pražské Textilie, jsme usilovali o hrací plochu na Invalidovně, ale tam jsme nakonec netrénovali ani nehráli. Do Vysočan jsme se dostali přestupem do Pragovky. Nejdříve jsme hráli na současném fotbalovém hřišti vedle nemocnice. Většina z nás však pracovala přímo v Pragovce, kde vedle podniku měli hřiště fotbalisté Aerovky. Tehdy hráli pražskou třetí třídu a moc netrénovali. Od nich jsme si tehdy pronajali hřiště na úterý, čtvrtek a sobotu. Mělo to výhodu. Z práce nás to většina členů měla skutečně jen kousek na hřiště. Svépomocí jsme si zde postavili betonovou budovu se šatnami, následovala skromná hygienická zařízení zprvu jen se studenou vodou. Byli jsme na všechno náležitě pyšní, protože jsme si to dělali pro sebe. V Pragovce jsem byl 22 let od roku 1944 do roku 1966. V letech 1952 – 54 jsem byl dokonce předsedou klubu, neboť Harryho Rusta potřetí v jeho životě zavřeli, nyní údajně pro špionáž a protože něco tušil, tak mne požádal, abych tuto funkci převzal. Za trochu dramatických okolností v době, kdy odešel z postu trenéra mužů Emil Jačka, jsme odešli s Otou Hellebrandem a Pavlem Hejdou do Sparty Praha, kde jsem trénoval dorost a zároveň devět let juniorskou reprezentaci. Končil jsem jako trenér Slavie Praha. Jsem hrdý na to, že jsem poprvé dal ragbyovou šišku do ruky tehdejším dorostencům a pozdějším výborným ragbistům . Jsou jich desítky například Jiří Vopálenský, Karel Brejla, ale i Václav Horáček ze Sparty, abych jmenoval jen ty, kteří se s ragbyovou šiškou propracovali až do reprezentace a ragby se věnovali i později coby trenéři a funkcionáři. Pokud bych měl v té galerii slavných ragbistů zvolit ragbyovou jedničku, tak tou byl Jindra Vrzal," napsala v roce 2004 československá ragbyová osobnost.
"Nějaký Angličan řekl, že každý sport má svoji krásu, ale ragby má všechny. S tím musí každý ragbista souhlasit," uzavřel v roce 2004 své vyprávění RNDr. Zdeněk Záhořík zakladatel klubu, hráč, bývalý předseda a dlouholetý trenér zejména mládežnických týmů.
"Na výslovné přání zesnulého Zdeňka Záhoříka se nebude konat smuteční obřad, věnujme mu proto alespoň tichou vzpomínku," píše se ve zprávě na klubových webových stránkách.
SportovniListy.cz napsaly ...
Smutná zpráva z ragbyového mlýna ... zemřel Přemysl Erben
(ps, Českéragby.cz & SportovniListy.cz, foto: Petr Skála)
