Držitel zlaté medaile mezinárodní ragbyové federace FIRA - AER, bývalý reprezentant a trenér reprezentace zažil mnoho úspěchů při hře se šiškou. Sám hrál ragby v době, kdy Československo dokázalo odehrát vyrovnaná utkání s Francií, s Itálii, s Rumunskem, jako kapitán a později i jako trenér TJ Praga převzal třináct zlatých medailí určených mistrům republiky. Přes třicet let je Medák zároveň ragbyovým diplomatem a jako člen různých komisi mezinárodní federace nebo jako delegát FIRA - AER při mezistátních utkáních a dalších akcích si získal všeobecné uznání i na mezinárodním scéně.
Blahopřejeme Eduardovi Krütznerovi k životnímu jubileu.
České ragby Ti Medáku děkuje.
Při extraligovém utkání Praga Praha - Říčany, které se hraje 17. 4. 2010 od 14 hodin na hřišti ve Vysočanech u Rokytky, provede jubilnat slavnostní výkop.
Basket nebo ragby
„Průprava z basketu se mi hodila v ragby,“ vzpomíná Eduard Krützner na období, kdy stačil hrát současně basketbal a ragby za nejlepší klubové týmy v zemi.
Jako kluk jsem dělal řadu sportů. S rodiči jsem trávil svoje mládí na venkově, kde jsme od května do září žili v Dobřichovicích, měl jsem možnost hrát tenis, kopanou, volejbal a jezdil jsme na kole, na kajaku, plaval v Berounce a v zimě, když jsme byli v Praze, hrál jsem hokej za Spartu a plaval za Slavii. Tato všestrannost se mně ve sportovním životě vždy vyplatila. Na škole jsem měl štěstí na dobré učitele tělocviku, kteří mne přivedli k basketu a tomu jsem se později věnoval nejvíce. Dotáhl jsem to do prvoligového klubu Orbis Praha, který byl několinásobným mistrem republiky .
Po vojně jsem začal pracovat v Hygienické stanici hl. m. Prahy a tady jsem poznal dva velké ragbisty – Honzu Kudrnu a Mirka Vondráčka. Ti mne okamžitě přesvědčili, že bych měl zkusit ragby, že na to mám figuru. Na první trénink jsem s nimi šel v říjnu 1956 na Pragovku. Tehdy tam byla jen dřevěná bouda s jednou žárovkou, prakticky bez hygienického zařízení. Přesto jsem brzy poznal, že je tam opravdu dobrá parta, snad ještě lepší než jsme měli v Orbisu. Tak jsem jezdil z jednoho tréninku na druhý. Odpoledne dvakrát týdně na Pragovce nebo v tělocvičně, večer třikrát týdně v tělocvičně Orbisu. Průprava z basketu se mi hodila v ragby, kde mi míč ani fyzička nedělaly žádný problém a naopak v basketu jsem značně přitvrdil. Díky tomu šla forma v obou sportech nahoru. S Orbisem jsem bojovali o titul a v Pragovce jsem již na jaře 1957 hrál za áčko. Na podzim jsem odjel na první zájezd do Francie, kde jsme se utkali s PUC Paříž. V roce 1958 jsem již byl ve výběru hráčů do 23 let a ragby se pro mne stávalo sportem číslo 1. Přesto se mi s Orbisem podařilo ještě vyhrát ligu a startovat v Poháru Mistrů., kde jsme se dostali až do finále, ve kterém jsme podlehli tehdy slavnému klubu TTT Riga s neudržitelným obrem Kruminšem. V jednu chvíli jsem jej měl na starosti a hrál na něho osobní obranu, ale jeho výška 217 cm byla nad mé síly a protože jsem jej proti pravidlům několikrát složil, rychle jsem se vyfauloval. V roce 1960 jsem se dostal do nároďáku. S Pragovkou jsme vyhráli Pohár osvobození a Pohár přátelství, ale hlavně ligu. Tím jsme se kvalifikovali do Poháru mistrů v ragby a sehráli řadu výborných zápasů Dobré výsledky neustále utužovali naší ragbyovou partu. Trávili jsme společné dovolené, v zimě na horách a v létě na táboře u Želivky. Protože ragby jsem věnoval stále více volného času, skončil jsem v roce 1923 s basketbalem a od té doby věnoval veškeré síly pro ragby. Stálo to za to. V Pragovce jsem prožil nezapomenutelná léta, mám kamarády po celém ragbyovém světě a naše parta starých pánů se stále pravidelně schází, aby společně oslavila příležitostná jubilea, ale i to, že jsme zdraví a můžeme se těšit s ragby i se života. V ragbyovém desateru je napsáno, že s ragby se končí až v hrobě. Po dlouholeté funkcionářské kariéře jsem často uvažoval, že s tím musím praštit. Nestojí to za to, abych se rozčiloval, ale nakonec zvítězily krásné vzpomínky a opravdová přátelství, jež můžete získat jen v tom nejkrásnějším sportu – ragby.
Zdroj: Ročenka ragbyového klubu Praga Praha (2004)
Eduard Krützner (*16.4.1935), bývalý hráč a reprezentant, dlouholetý klubový i reprezentační trenér, ale i prezident České rugbyové unie (2003-2007).
V pořadu České televize Barvy života byl uveden 30. října 2009 profil Eduarda Krütznera, ke kterému se dostanete, když si kliknete na odkaz a na poslední část pořadu.
http://www.ceskatelevize.cz/program/10213301431-02.11.2009-05:00-1-barvy-zivota.html?backaddr=search&broad=1095889602&online=1#video
Zajímavé příspěvky od Medáka uveřejněné na webových stránkách ...
KRÜTZNER.E. : Proč děti mají hrát ragby (23.3.2010)
Klikni a uvidíš celý článek !!! ...
