Eduard Krützner senior: Jaké bylo české ragby v roce 2020 a co můžeme očekávat v roce 2021?

Eduard Krützner senior: Jaké bylo české ragby v roce 2020 a co můžeme očekávat v roce 2021?
Přátelé, ragbisté,                                                                                        Praha 20. ledna 2020

Pandemie Covidu-19 zasáhla tvrdě do našich životů. Nevyhnula se ani sportu. Dnes můžeme sledovat jaké vážné potíže řeší tradiční sporty jako fotbal, házená, zimní sporty, biatlon, ale i náš národní sport lední hokej. Zvlášť silně postihla pandemie v Česku  amatérský sport. Pokusil jsem se v mém hodnocení roku 2020  poukázat na několik problémů, které negativně  ovlivňují rozvoj tuzemského ragby. Domnívám se, že  je ideální doba pro  odvahu a sílu k tomu, aby členové Výkonného výboru České rugbyové unie společně se všemi funkcionáři, trenéry a hráčí v klubech bez ultimátních prohlášení a vyhrožování našli společnou řeč k vyhodnocení současného stavu v  tuzemské ragbyové  unii  a našli rozumná a reálná řešení k návratu českého ragby mezi přední evropské federace. Přiznejme si, že všichni jsme chybující, ale je třeba se z chyb poučit a omyly neopakovat.

Do roku 2021 vám všem přeji mnoho osobních i sportovních úspěchů.  

Ragby zdar !

Eduard Krützner senior,  Medák


 Jaké bylo české ragby v roce 2020 a co můžeme očekávat od roku 2021? 



Rok 2020 byl na celém světě dramaticky negativně ovlivněn pandemií Covidu-19. Dotklo se to také sportu a pandemie zasáhla i české ragby. 

Tuzemské  reprezentační týmy mužů i žen neodehrály ani jedno mezinárodní utkání, výsledky z odehraných utkání  I. a II. Ligy byly anulovány, velmi důležitá soutěž „Naděje“ ani nezačala, mládežnické soutěže v kategoriích U-19 a U-16 postrádají potřebnou kvalitu, zejména proto, že mnoho hráčů v tomto věku s ragby skončilo. Úbytek hráček poznamenal také soutěže žen, jak XV, tak VII.   

Výkonný výbor ČSRU si dal za úkol provést hloubkovou analýzu českých  soutěží a plnění Strategického plánu rozvoje. Bohužel do dnešního dne se tak nestalo, přestože častá omezení činnosti unie, přímo nabízela možnost využít volného času k léta oddalovanému vyhodnocení příčin prokazatelně stále klesající úrovně českého  ragby, jak na mezinárodním, tak na domácím poli. 

Když jsem si přečetl silvestrovské hodnocení činnosti šéftrenéra rozvoje Dana Beneše, tak jsem získal dojem, že české ragby je na nebývalém vzestupu, vše bylo výborné, skupina expertů zorganizovala 320 tréninkových jednotek,  a závěr z této činnosti je, že je třeba tým regionálních trenérů ještě posílit o dalšího trenéra na plný úvazek, s platem 100 000 Kč za rok. Co je míněno na plný úvazek, když v našem amatérském prostředí, můžeme ve všedních dnech organizovat tréninky až po 16 hodině, jaké vzdělání a jakou praxi musí mít případný kandidát ?

Také v tomto směru se zřejmě chceme odlišit od ostatních vyspělých unií, které volí daleko efektivnější systém vzdělávání trenérů tím,  že zajišťují soustavné proškolování a doškolování vybraných trenérů z každého klubu a ti pak získané znalosti aplikují ve svém mateřském klubu. Tento systém je zárukou, že všichni vybraní  trenéři získané znalosti zavádějí ve svém klubu, čímž zastřešují jednotnou metodiku tréninkového systému v celé unii (JTS), schválenou Sportovním ředitelem a Trenérskou metodickou komisí.   

Možná by  celou členskou základnu zajímalo, jaké byly náklady na činnost všech regionálních trenérů za loňský rok, kolik hráčů, hráček, jakých kategorií a kolik trenérů se těchto akcí zúčastnilo, když na fotografiích,  které jsou součástí zprávy,  to na mnoho zájemců nevypadá a  také,  jak se zlepšila úroveň tréninkového procesu  v navštívených klubech. Dále by bylo dobré znát v jakých soutěžích zmíněné kluby startují, jaké mají výsledky, jaké mají problémy atd. Není zbytečné, aby šéftrenér navštěvoval prvoligové kluby, které mají své sportovní ředitele a často trenéry, kteří mají daleko větší praktické zkušenosti, jak už jako trenéři, tak i jako hráči. Regionální trenéři měli zjistit příčiny, proč v českých  soutěžích mužů už nestartují tradiční kluby jako Iuridica, Olomouc, Břeclav, Rakovník, ale i další menší kluby.

Co je příčinou velkého úbytku hráčů  v prvoligových týmech, které nejsou schopny postavit svoje rezervní mužstvo, ať se mu říká Béčko, nebo Naděje. To je vážný problém, zejména proto, že pokud hráči, kteří se nedostali do Áčka,  nebudou mít žádnou soutěž, tak s ragby skončí. Každý úspěšný trenér vám potvrdí, jak je důležité mít na tréninku minimálně dvě kompletní patnáctky, jednak pro konkurenci, ale zejména pro nácvik modelového tréninku, který může být úspěšný jen v případě, že probíhá s adekvátní obranou, či útokem. Soutěž Nadějí bohužel skončila jen proto, že řada utkání se nesehrála, některé mužstva soutěž odehrála s Áčkem i s reprezentanty, ale nikdo to neřešil, protože by se ukázalo, že některé kluby prakticky nectí fair-play. Také tady se nedodržuje Soutěžní řád, který klubům a Trenérská metodická komise ukládá provést po skončení uplynulé soutěže její vyhodnocení.   

O úrovni  nejvyšší soutěže svědčí také zápisy se zápasů, kde jednak zjistíte, že v řadě zápasů neměly kluby plný počet náhradníků, že v ní úspěšně startovalo okolo 20 čtyřicátníků, ale bohužel málo hráčů do 20 let. Dále z nich nepoznáte,  k jakým zraněním v zápase došlo a už vůbec není řešen současný velký problém světového ragby – otřes mozku hráčů a jeho následky. My na to nemáme v zápisu ani rubriku. Navíc vedení Unie zrušilo jednu z nejdůležitějších komisí – zdravotní. 

Podmínkou úspěšné činnosti každé unie je součinnost s jejími odbornými komisemi. To právě tuzemské unii v současné době chybí. Proč  byly zrušeny komise marketingu, ekonomická a již zmíněná zdravotní. Jedna z nejdůležitějších Revizní komise se rozpadla a prakticky neexistuje, protože poslední zápis je z 5. listopadu 2018.  Z neznámých důvodů ze Stanov unie zmizela povinnost této komise kvartálně kontrolovat hospodaření Unie a informovat o tom kluby (byl na to dokonce formulář). Dobře fungují pouze STK a Disciplinární komise, které pravidelně posílají své zápisy o své činnosti. Ostatní komise jsou více méně jen formální.   

Z posledních zápisů Výkonného výboru ČSRU mne překvapila snaha prezidenta unie, neustále prosazovat projekt Dukla, který jednak odporuje  Stanovám ČSRU, ale i WR. Vždyť za tři  roky nebyl schopen početný realizační tým vypracovat Strategický plán. Také se nikdo dosud nedozvěděl,  jaké jsou náklady na tento projekt ze strany Unie. Často se oháníme Etickým kodexem a hodnotami ragby, ale pak nechápu,  jak může Tatra přijít s nápadem, že v době omezení sportovní činnosti, zejména amatérských soutěží Covidem, chce tato nařízení obejít tím, že s hráči, dokonce i s U-19, uzavře  profesionální smlouvy.   

Současný nedobrý vývoj pandemie v Česku nám nedává příliš velké naděje, že bude možno v březnu 2021 zahájit  domácí soutěže. Zejména proto, že periodizace tréninkového procesu je zásadně narušena tím, že kolektivní trénink je zatím zakázán,  jak na hřišti, tak v halách a posilovnách. Znovu se budu opakovat, ale je jasné, že plnohodnotný trénink, který hráčům umožní hrát zápasy, bez velkého rizika zranění, nám umožní až období, kdy bude velká většina populace proočkovaná, prakticky až na podzim 2021. Systém Jaro – Podzim podle dosažených výsledků i podle nesplnění slibovaných výhod, jasně prokázal, že pro rozvoj ragby v Česku  je nevyhovující. Potvrzují to fakta.  Reprezentace mužů sestoupila do nižší soutěže RE, úroveň  domácích soutěží má stále klesající úroveň a také, že  finálové zápasy na podzim se hrály na nevyhovujících terénech a za špatného počasí. Ve všech evropských zemích vědí, že vrchol sezony pro reprezentaci musí být na jaře, kdy se hrají finálové zápasy soutěží. Proč v Česku máme vrchol na podzim?

Rovněž slibované mediální zviditelnění v roce 2020 skončilo fiaskem a tak  oblíbenost  ragby je dle průzkumu uskutečněném Národní sportovní agenturou v říjnu 2020 na žebříčku až na 44. místě. Proto je důležité konečně si přiznat, že sytém jaro - podzim byl omyl a od sezony 2021-22 se vrátit v celé Evropě osvědčenému systému podzim – jaro.

Pro letošní jaro, pokud vůbec budou moci amatéři neomezeně sportovat,   bych  uspořádal  Český pohár, ve kterém by mohla startovat všechna mužstva, která se do poháru přihlásí. Je zřejmé, že v celé Evropě je sezona 2020-21 narušena Covidem a tak většina trenérů ji bere jako sezonu zkušební. Proč přitom nedat velký prostor mladým hráčům, aby získali potřebné zkušenosti se zápasů se silnými soupeři.   

Na závěr svého zamyšlení chválím trenéra reprezentace Miroslava Němečka za velmi dobrou instruktáž tréninku autů v našich podmínkách, kterou zveřejnil  v podobě videa, které má výbornou úroveň a určitě dobře poslouží řadě trenérům a hráčům.   

V této složité době stále věřím, že se v Česku ve velké  ragbyové rodině najde mnoho nadšenců, kteří budou mít zájem o to, aby se české amatérské ragby opět vrátilo mezi evropskou  elitu. Zasloužíme si opět patřit mezi dvanáctku nejlepších evropských zemí. Ať nám ragby  přináší  radost,  jak z výsledků na úrovni svého klubu, tak i reprezentace. 



Líbil se vám článek? Máte k němu nějakou připomínku nebo zajímá vás diskuse k němu?
Více na facebookovém profilu webu ceskeragby.cz   zde ...


(Eduard Krützner - senior, ceskeragby.cz, foto: Petr Skála)