Radnice městské části Prahy  9 uspořadala v sále vysočanského divadla Gong pro seniory z tohoto pražského obvodu dvě předvánoční představení v podobě vystoupení Petra Nárožného, který během 105 minut bavil dvakrát téměř dvě stovky diváků svými historkami, vzpomínkami, úvahami, ale vtipy. Při tom druhém představení na jeho začátku se uskutečnilo  zajímavé setkání ragbistů z vysočanských klubů Pragy a Sparty s bývalým hráčem ragby s Petrem Nárožným, který se předvedl, že i po pětapadesáti letech dokáže chytit přihrávku od bývalého kapitána ragbyového klubu Pragy a reprezentace a pozdějšího trenéra Pragy a reprezentace, prezidenta České rugbyové unie Eduarda Krütznera seniora. Na jeviště přišli i členové Síně ragby českého ragby vedle Krütznera seniora, tam  byl Bruno Kudrna a Václav Horáček, dále nejstarší žijící ragbyový reprezentant v zemi devadesátiletý Miloslav Hradec, který už deset měsíců čeká až vedení České rugbyové unie se odhodlá rozhodnout o návrhu podepsaný všemi žijícími členy Síně slávy  zařadit legendárního ragbistu rovněž do Síně slávy českého ragby. Z ragbyové Pragovky mezi delegací mužů se šiškou, kteří přišli pozdravit Petra Nárožného, byli ještě bývalý reprezentant Petr Dosadil a předseda Slovenského ragbyového svazu Krützner junior a další borci v hledišti.

Herec Petr Nárožný, který v roce 2023  oslavil pětaosmdesátiny, během  svého představení vzpomenul také na to, jak začal hrát ragby.

  Jak říkám ...

"Od dětství jsem se znal s Adou Poslušným, který bydlel ve stejné ulici jako já a ten sám hrál ragby a později i trénoval především mládež několik desítek let. Když jsem sám ragby už nehrál, tak to byl on, kdo  mne vždy informoval, co je v ragby nového. Já jsem ragby hrál krátce v době, kdy jsem dálkově studoval na Stavební fakultě ČVUT. Hrál jsem tehdy za béčko Pragy, ale trénovali jsme společně s hráči áčka, kteří tehdy hráli prim v domácí soutěži a řada z nich, byli uspěšnými reprezentanty.  Připomínám, že, když jsem já hrál ragby, tak bylo  pro béčko Pragy velkou události i takové utkání s  nejvzdálenějším soupeřem a to se cestovalo  jen do Říčan. Ovšem, to  tehdy byla celodenní záležitost spojená s cestováním  vlakem do Říčan, se samotným  utkáním  a s cestou zpět. Na mé první mimopražské utkání v Říčanech si pamatuji, protože jsem hrál mlýnovou spojku a kolem mne pobíhali samí hromotluci. Asi jsem  byl ze všech spoluhráčů  a protihráčů nejhubenější, tak jsem se snažil co nejrychleji míč odehrát od roje. I tak jsem si při utkání nějak příšerně hnul s krkem, ale i to přešlo. Víte, nenašel jsem v žádném jiném sportu než v  ragby       baječnější lidi. Při utkání ragbisté soupeři nic neodpustí,  bojují  o každý míč, je to tvrdý sport, ale když utkání skončí, podají si ruce.  Ragbisté jsou zvláštním způsobem rovní. Znám to však z doby před pětapadesáti lety, ale je možné, pokud i do tohoto sportu vstoupily větší měrou peníze, že už to ani v ragby nemusí platit."