Už v létě 2011 se s bývalým reprezentačním kapitánem a hráčem Pragy sešla stará parta spoluhráčů Pragovky, která se zasloužila o několik mistrovských titulů a proslavila ragby nejenom doma, ale i ve světě. Milan Vaniček, který tehdy do Prahy přicestoval až z Německa, kde nyní žije, byl z pozvání na setkání nadšený.
S Vaníčkovým jménem se totiž spojuje historie československého ragby, která byla po první na krátko uzavřené etapě v letech 1926 - 1935 obnovena ještě za války v roce 1944. A svůj podíl na znovuzrození ragby měl i Milan Vaníček. Jak k tomu tehdy došlo ? Na Strahově absolventi z pražského gymnazia v Křemencově ulici totiž našli ve skladech Sokola ragbyové míče a pak v novinách zveřejnili výzvu, že začínají s ragbyovými tréninky. Nu a stačí jen dodat, že jeden z nálezců míčů, který pak pozval na trénink další zájemce o hru se šišatým míčem, byl i mladík Milan Vaníček.
„Radostně vpřed byl velký sportovním klub proslavený například veslařským oddílem. Ragbisté do tohoto klubu vstoupili právě v roce 1944. V roce 1945 jsme pak přešli do LTC Praha. Tento klub byl však po roce 1948 zrušen. Našli jsme další podnikový sportovní klub a to Pragovku, kde později většina z nás také pracovala,“ vzpomíná jeden ze zakladatelů slavného ragbyového klubu a Vaníčkův spoluhráč Zdeněk Záhořík .
„Se hřišti vždycky byla potíž. Nejdříve jsme začali trénovat a hrát na sokolském stadiónu na Strahově. Teprve později jsme využívali hrací plochu Masarykova stadiónu, což je dnešní Rošického stadión, ale i odtud jsme museli odejít. Hřiště jsme docela často střídali, protože jich moc v Praze nebylo, " vzpomíná na začátky ragbyové kariéry legedární ragbista Vaníček.
"Hrál jsem v útoku a protože jsem byl tehdy dobrý běžec a podobně zdatní byli i spoluhráči, měli z nás soupeři oprávněný respekt. Navíc v ragby se tehdy nesmělo střídat a tak patnáct hráčů, kteří nastoupili, museli zápas dlouhý 80 minut i dohrát," vzpomíná si Milan Vaníček.
"Milan Vaníček byl obávaný výborný technický hráč a také proto byl v reprezentaci. Měl přirozenou autoritu a tak v národním týmu byl i kapitánem, " připomíná významný ragbyový publicista Milan Bělohlávek.
Vaníčkovu sportovní dráhu hodně omezovala jeho profese lékaře. Vždyť již v šedesátých letech působil Milan Vaníček v zahraničí, kde pomáhal v rozvojových zemích v nemocnicích, které měly nedostatek kvalifikovaných lékařů. "Poznal jsem už tehdy hodně zemí a tak, jsem i po roce 1968 využil nabídku působit v zahraničí od Afriky až po Německo, kde jsem svoji lékařskou dráhu zakončil odchodem do důchodu.
Jméno Vaníček však z reprezentace nevymizelo. V roce 2008 se objevil v reprezentaci hráčů do 18 let vnuk Milana Vaníčka Sabastian, který nyní studuje v Paříži filmovou režii.
Napsali jinde ...
Prvnizpravy.cz
http://www.prazskenovinky.cz/zpravy/sport/nejstarsi-cesky-ragbista-milan-vanicek-90-let/
S Vaníčkovým jménem se totiž spojuje historie československého ragby, která byla po první na krátko uzavřené etapě v letech 1926 - 1935 obnovena ještě za války v roce 1944. A svůj podíl na znovuzrození ragby měl i Milan Vaníček. Jak k tomu tehdy došlo ? Na Strahově absolventi z pražského gymnazia v Křemencově ulici totiž našli ve skladech Sokola ragbyové míče a pak v novinách zveřejnili výzvu, že začínají s ragbyovými tréninky. Nu a stačí jen dodat, že jeden z nálezců míčů, který pak pozval na trénink další zájemce o hru se šišatým míčem, byl i mladík Milan Vaníček.
„Radostně vpřed byl velký sportovním klub proslavený například veslařským oddílem. Ragbisté do tohoto klubu vstoupili právě v roce 1944. V roce 1945 jsme pak přešli do LTC Praha. Tento klub byl však po roce 1948 zrušen. Našli jsme další podnikový sportovní klub a to Pragovku, kde později většina z nás také pracovala,“ vzpomíná jeden ze zakladatelů slavného ragbyového klubu a Vaníčkův spoluhráč Zdeněk Záhořík .
„Se hřišti vždycky byla potíž. Nejdříve jsme začali trénovat a hrát na sokolském stadiónu na Strahově. Teprve později jsme využívali hrací plochu Masarykova stadiónu, což je dnešní Rošického stadión, ale i odtud jsme museli odejít. Hřiště jsme docela často střídali, protože jich moc v Praze nebylo, " vzpomíná na začátky ragbyové kariéry legedární ragbista Vaníček.
"Hrál jsem v útoku a protože jsem byl tehdy dobrý běžec a podobně zdatní byli i spoluhráči, měli z nás soupeři oprávněný respekt. Navíc v ragby se tehdy nesmělo střídat a tak patnáct hráčů, kteří nastoupili, museli zápas dlouhý 80 minut i dohrát," vzpomíná si Milan Vaníček.
"Milan Vaníček byl obávaný výborný technický hráč a také proto byl v reprezentaci. Měl přirozenou autoritu a tak v národním týmu byl i kapitánem, " připomíná významný ragbyový publicista Milan Bělohlávek.
Vaníčkovu sportovní dráhu hodně omezovala jeho profese lékaře. Vždyť již v šedesátých letech působil Milan Vaníček v zahraničí, kde pomáhal v rozvojových zemích v nemocnicích, které měly nedostatek kvalifikovaných lékařů. "Poznal jsem už tehdy hodně zemí a tak, jsem i po roce 1968 využil nabídku působit v zahraničí od Afriky až po Německo, kde jsem svoji lékařskou dráhu zakončil odchodem do důchodu.
Jméno Vaníček však z reprezentace nevymizelo. V roce 2008 se objevil v reprezentaci hráčů do 18 let vnuk Milana Vaníčka Sabastian, který nyní studuje v Paříži filmovou režii.
Napsali jinde ...
Prvnizpravy.cz
http://www.prazskenovinky.cz/zpravy/sport/nejstarsi-cesky-ragbista-milan-vanicek-90-let/
Email
Tisk
