Před půlstoletím v Lidové demokracii vyšel první článek o ragby označený zkratkou (ps)

Před půlstoletím v Lidové demokracii vyšel první článek o ragby označený zkratkou (ps)
Jak mohou po dobu ragbyového klidu a nečinnosti ragbisté svůj sport více zviditelnit? 

To byla jedna z otázek pro muže, kterému na den přesně před padesáti lety  2. dubna 1971  vyšel pod zkratkou (ps) jeho  první  článek o ragby. Od té doby  už padesát let se o to zviditelnění ragby na veřejnosti snaží s přihlédnutím na  v minulém i v tomto  století dostupné a  využívané  sdělovací prostředky .



Petr Skála  (* 1954) bývalý kartograf a pedagog, publicista píšící o sportu a o oboru zeměměřictví, který vystudoval na Fakultě stavebni ČVUT  v Praze. Je členem RC Praga Praha od roku 1976, předtím  byl členem RC Sparty Praha (1967-1975), dále je členem Klubu sportovních novinářů (2012 -  dosud),  České kartografické společnosti (1990 - dosud) a Asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu (1990 - dosud).


Petr Skála se může pochlubit, že mu první článek vyšel v   šestnácti letech poté, kdy  přišel vyhubovat sportovním redaktorům Lidové demokracie, že tento list, který si každý den při cestě do školy kupoval,  nepíše o ragby, které hrál. V redakci se od skvělého novináře píšícího především o fotbale  Františka Steinera dozvěděl,   že deník nepíše o ragby, protože  o něm pro ně nepíše Petr Skála. Třetí den pak vyšel Skálův první článek označený autorskou zkratkou  (ps).   Od té doby jeho celé  jméno  nebo autorská zkratka byla nebo je stále k nalezení  na sportovních stránkách dalších  českých deníků, webů i ve zpravodajství ČTK pod stovkami textů o ragby. Jako uznávaný znalec historie hry se šišatým míčem napsal i několik publikací a do několika dalších významně přispěl.   



      Jak říkám ...

„Když si na to vzpomenu, tak musím uznat, že to všechno byla obrovská náhoda, že jsem potkal v redakci zrovna  pana Steinera a že jsem o den později do redakce drze přinesl ten můj první článek.  Měl jen pět vět a složený byl z pětašedesáti  slov, dále z devíti číslovek a z těch je jedna dokonce  římská. Ale pozor, vyšel v době, kdy se ve Švýcarsku hrálo MS v hokeji, o kterém se na sportovní stránce píše nejvíce. Vzpomínám si, že do redakce jsem článek přinesl napsaný ještě ručně na linkovaném papíře, neboť  teprve až v červnu 1971 jsem k narozeninám dostal od rodičů příruční kufříkový psací stroj, na kterém jsem později psal další články a to nejenom do novin. Psal jsem i popisky k fotografiím,  upoutávky na utkání  a zpravodaj Trojka, který byl zveřejňovaný  na nástěnce  Sparty Praha. Ta  byla tehdy umístěna ve výloze jedné hospody na tehdejší Třídě obránců míru v Praze na Letné," zavzpomínal  Petr Skála na své začátky činností, které vedly vždy ke  zviditelnění ragby. 




Stránka Lidové demokracie z 2. dubna 1971, na které najdete první článek o ragby označený autorskou značkou (ps)



1) Kdo se  z novinářů zasloužil o propagaci ragby v minulosti  nejvíce?

„Jednoznačně Ondřej Sekora. Kdyby  Sekoru ve dvacátých letech minulého století za jeho pobytu ve Francii, kde mimo jiné se závodníky absolvoval  jako novinář i Tour de France, nezaujal také sport se šišatým míčem a pak si nepořídil a nepřeložil do češtiny pravidla, určitě bychom letos neslavili 95 let od založení ragby v tuzemsku.  Sekora navíc po návratu do Brna ta pravidla ještě na pokračování uveřejňoval ve sportovním týdeniku, ve kterém byl sám redaktorem, nu a pak zorganizoval také odehrání prvního utkání, které sám rozhodoval. Obrovský význam Ondřeje  Sekory pro zviditelnění ragby přesně popsal překvapivě televizní především hokejový komentátor Robert Záruba. Asi před deseti lety jsem s ním náhodou hovořil  a ptal jsem se jej na ragby. Zajímal mne jeho názor, neboť on sám o ragby napsal někdy v osmdesátých letech tehdy pro Sedmičku pionýrů celostránkový článek o žákovském turnaji.  Záruba k ragby  měl  podstatnou poznámku. Podle něho  ragbisté měli  obrovské štěstí, že se role zakladatele ragby ujal právě Sekora, který krásnou češtinou výstižně  pojmenoval posty hráčů a další situace, které mohou nastat při ragby. Jiní sportovci podle Záruby  třeba hráči amerického fotbalu už takové  štěstí neměli.

Z dalších osobností je nutno připomenout  Gustava Vlka, s jehož články jsem se setkal, když jsem v čítárně Národní knihovny prohlížel tehdejší poválečné časopisy. Vlk psal obsáhlé články o ragby do několika  tiskovin. Našel jsem obsáhlý referát z mezistáního utkání z padesátých let třeba i v Práci, ale pak tento bývalý hráč ragby šéfoval  deníku Československý sport. Vlk na ragby nezapomněl ani, když byl jako zpravodaj  na ZOH v Grenoblu. Odkud třeba stačil do třísloupcového  komentáře k olympiádě napsat  dva sloupce o ragbyovém turnaji Poháru pěti národů, který sledoval v Grenoblu v  televizi.  Byl to právě Vlk, který v Československu rozšířil historku o anglickém důstojníkovi, který při vylodění invazních vojsk v roce 1944 v den D vykopl ragbyový míč směrem k německým bunkrům, u kterého  byl šišatý míč jedním z britských  vojáků položen jako při  ragby do brankoviště. 

Třetí významnou osobností bohužel nijak zvlášť oceňované ragbyové žurnalistiky byl Milan Bělohlávek. V létě 2020 jsem si v knihovně prohlížel celý ročník 1970 Československého sportu. Zajímal jsem se o další podrobnosti, jak  získali mistrovský titulu hráči  tehdejší Dukly Přelouč. I když sportovní deník před padesáti lety měl jen osm stran, tak  v době ragbyové sezóny v něm byly v týdnu zásluhou právě  Milana Bělohlávka i tři články nepočítaje k tomu fotografie, neboť ragby bylo zejména na rozbahněném trávníku v Troji pro fotografy  vděčné téma," má jasno Petr Skála.    

Další otázky a odpovědi včetně té... 

Jak mohou po dobu ragbyového klidu a nečinnosti ragbisté svůj sport více zviditelnit? 

zveřejníme později,  ve dnech, kdy bude v datumu číslovka 5.

(Karolina Skálová, ceskeragby.cz, foto: Petr Skála)